„Manipulaci poznám… Já jen tak nenaletím...“
Pokud jsou toto Vaše slova, blahopřejeme, a přesto doporučujeme obezřetnost. Neboť obzvláště tehdy, když máme pocit, že se nás daný jev rozhodně netýká, máme větší sklon mu podléhat. Co přesně manipulací myslíme? Jak se manipulátoři projevují a jak na sobě rozpoznat, že se nás nějaký manipulátor snaží získat do svých spárů?
Termín manipulace v komunikaci je synonymem pro snahu působit na myšlení a chování druhé osoby za cílem prosazení vlastních přání a potřeb bez ohledu na přání a potřeby druhého. V praxi pak dochází nenápadnými a sofistikovanými technikami k tomu, že se člověk mnohdy nevědomky vzdává své svobodné vůle a stává pouze prostředkem k dosažení cíle manipulátora.
Pro úspěšnou eliminaci manipulace jsou zapotřebí tři kroky, z nichž první dva důsledně rozebereme v následujícím článku:
1. Rozpoznat manipulátora a určit manipulativní nebezpečí.
2. Osvojit si postupy, jak se manipulaci efektivně bránit.
3. Znát sám sebe, posilovat své sebevědomí a také vědomí vlastních hranic a práv.
1. ROZPOZNÁVÁNÍ ANEB DŮMYSLNÍ CHAMELEÓNI
Rozpoznat manipulaci není vůbec snadné. Manipulátor totiž zpravidla umí být člověkem mnoha tváří a tyto své masky účelově měnit tak, aby se mu podařilo dosáhnout svého cíle. Může proto vystupovat jako člověk autoritativní a kritický, ale také nesmělý, ustrašený a podceňující se, nebo také jako člověk s obrovskou dávkou osobního kouzla, který si druhé získává a zavazuje lichotkami. Každopádně však jde o člověka, který může napáchat velké škody na psychice oběti, protože kontakt s ním představuje trvalý stres a napětí. Dokáže totiž vyvinout takový tlak, že se na čas stává hlavním tématem, o němž manipulovaný přemýšlí a hovoří.
S jednou z nejpropracovanějších typologií manipulátorů přišel Everett L. Shostrom, který nachází prvky manipulace hned v devíti specifických typech osobností. Nejtypičtěji si možná manipulátora představíme jako konzervativní, autoritativní osobnost - DIKTÁTORA, který řekne své rázné: „Řekl jsem, a dost!“ a jen málokdo se vzmůže na odpor. Možná o trochu častěji se setkáváme s DRSŇÁKEM, který se snaží manipulovaného dotlačit tam, kam chce, prostřednictvím hrubosti. Bývá skálopevně přesvědčen o své pravdě, a proto nepřipouští kompromis, ani diskuzi, a neváhá ve své „argumentaci“ používat ani nadávky či hrubost: „Tohle by nezvládl jenom naprostý idiot!“. Po takovém sdělení se cítí lidé natolik vnitřně ochromeni, že jen s obtížemi hledají slova na svou obranu. Na první pohled elegantnější formu nátlaku pak volí MAFIÁN, který slibuje určitou ochranu, výhody a spojenectví. Aby nás však mohl chránit, musíme vykonat nejprve my něco pro něj – typicky řekne:
„Když pro mě tohle uděláš, neřeknu, že jsi na to zapomněl/a…“. Takový POČTÁŘ se ani nesnaží o předstírání dobroty, ale otevřeně a pragmaticky vyžaduje, aby se mu jeho předchozí laskavost vždy do puntíku vrátila. Řídí se heslem „něco za něco“ a velmi dobře si proto pamatuje, kdy v minulosti pro někoho něco vykonal. Z jeho úst typicky uslyšíme: „Pamatuješ, jak jsem ti minule pomáhal s tím úkolem?“
Dalším velmi zdatným typem manipulátora, je POSLEDNÍ SPRAVEDLIVÝ, který proti druhému využívá neustálou kritiku a snaží se v něm vyvolat pocity viny a zahanbení, přičemž apeluje na hodnoty. Typicky řekne: „Kdybys opravdu chtěl/a, tak to pro mě uděláš.“ Velmi toxickým může být i vztah, kdy je manipulátor – OPATROVATEL - přesvědčen, že jen on sám nejlépe ví, co je pro nás nejlepší, svými přesvědčeními nás svazuje a omezuje a v péči o nás nepřestává, ani když jej o to výslovně žádáme. Tedy spíše ji, protože typickým zástupcem tohoto typu, je nezdravě starostlivá a vměšující se matka: „Nekupuj si to, to pro tebe není, takové věci tě vždy nakonec omrzí, dej na mou radu.“
Třetí skupinou jsou takové typy osobností, které se projevují jako slabí, defenzivní a znevýhodnění. Příkladem, v němž se snoubí sebezapření a altruismus, je OBĚTAVEC, který je schopen s laskavostí a obětavostí v hlase prohlásit: „No, co se dá dělat! Udělám to tedy všechno sama, i když nad tím strávím celou noc a zase se nevyspím.“ CHUDÁČEK
se snaží získat účast, sympatie a především výhody tím, že předstírá neschopnost či nízkou sebedůvěru a tím zastírá svoji neochotu. Uchyluje se k výrokům jako: „Udělal bych to sám, ale podívej se, jak to mám teď mám v životě těžké…“ Poslední typ je záludný tím, že se snaží dostat druhým do přízně a následně na nich předstírá závislost. Rád na nich do značné míry parazituje třeba tím, že zdůrazňuje nepřízeň osudu ve vztahu ke své osobě, nebo může vykazovat sklon k hypochondrii. Útočí na emoce soucitu a řekne: „Bez tebe to nezvládnu…“
Cítíte se v komunikaci s druhým provinile a nesvobodně? Pak zpozorněte!
Co měly všechny uvedené typy společné? Nepříjemný pocit, který se zprvu při komunikaci s manipulátorem obtížně definuje. Jsme-li k sobě vnímaví, umíme postupem času své emoce více specifikovat. Skvělým vodítkem pro rozpoznání manipulace mohou být charakteristiky manipulátorů podle Isabelle Nazare-Aga. Mezi nejvýraznější znaky manipulace popsala následující charakteristiky a s nimi spojené emoce:
1. MANIPULÁTOR V DRUHÝCH VYTVÁŘÍ POCIT VINY. Svými výroky druhé obviňuje a vyjadřuje zklamání a rozčarování na jejich chováním. Sám sebe pasuje do role oběti, své neštěstí staví do kontrastu s životním štěstím manipulovaného a chce, aby byl ostatními litován (přehání závažnost nemoci, stěžuje si apod.) „Všechno je to tvoje vina. Kdybys za něco stála, nikdy bys něco takového nedopustila.“
2. MANIPULÁTOR SE VYHÝBÁ ZODPOVĚDNOSTI. V očích manipulátora chybují především druzí: „To by se mi nemohlo stát.“ A tak manipulaci poznáme i podle toho, že na nás druhý přenáší zodpovědnost za události, které ale ovlivnil on sám. Ze své zodpovědnosti se snaží vykroutit a přenést ji na ostatní a to i v tak osobních tématech, jakým jsou jeho pocity. To přece vy můžete za to, že je smutný či rozčílený.
3. MANIPULÁTOR HOVOŘÍ BUĎ EXTRÉMNĚ, NEBO NEURČITĚ, KAŽDOPÁDNĚ VŠAK PŘEDEVŠÍM O DRUHÝCH LIDECH. Jakmile začne náš komunikační partner používat následující fráze, je čas se mít na pozoru: „Vždycky se rozbrečíš…., nikdy na tebe není spolehnutí,...už zase si nevíš rady?“ A povšimněme si slůvka TY! Místo, aby totiž manipulátor hovořil o svých pocitech, potřebách a přáních, hovoří o druhých (Neřekne tedy „Je pro mě důležité, abychom na sebe měli více času“ - ale „Ty si na mě nikdy neuděláš čas!“. Na otázky odpovídá neurčitě nebo otázkou, mění téma hovoru.
4. MANIPULÁTOR VYŽADUJE DOKONALOST A POUKAZUJE NA NEDOSTATKY DRUHÝCH: Dává druhým najevo, že nesmí nikdy změnit názor, měli by být dokonalí, nechybovat, reagovat okamžitě. Pokud tomu tak není, druhé nenápadně či otevřeně kritizuje a soudí a v tónu jeho hlasu je patrný despekt. Někdy dokonce neznalosti druhých vyhledává, poukazuje na ně, sdělení druhých překrucuje a snaží se vyvolat dojem, že má navrch: „Každé malé dítě přece ví, že…., a ty to nevíš?“
5. MANIPULÁTOR V DRUHÝCH VYVOLÁVÁ POCIT NESVOBODY. Přikazuje, zakazuje, diktuje si podmínky a nedbá při tom na práva, přání a potřeby druhých. Užívá-li lichotek a dárků, může se člověk někdy při takových projevech náklonnosti cítit nekomfortně. Intuitivně totiž někdy cítíme, že nejsou darovány upřímně a jsou spíše snahu zavázat si jimi obdarovaného. Manipulátor zkrátka umí svým chováním druhého přimět, aby dělal věci, které by pravděpodobně z vlastní vůle nedělal. Umí dobře vytvářet dojem, že druhý nemá jinou možnost než přijmout nepříznivou alternativu. „Buď budeš respektovat neplacené přesčasy, nebo si klidně může hledat práci jinde.“ Nebo: „To chceš říct, že po tom všem, co jsem udělal já pro tebe, pro mě neuděláš ani takovouto maličkost?“
6. MANIPULÁTOR LŽE, ZÁVIDÍ A JE SOBECKÝ. Realitu překrucuje tak, jak mu to vyhovuje, a tak zatímco v rozhovoru s jedním člověkem s daným tématem nesouhlasí, v hovoru s někým jiným může překvapivě zastávat zcela opačný názor. Nesnáší kritiku své osoby a dokáže se zdánlivou logikou popírat i zřejmá fakta. Něco hlásá, ale jeho postoje a chování v reálném životě svědčí o pravém opaku. Může závidět a chovat se egocentricky i ve vztahu ke svým nejbližším osobám.
2. Jak se tedy proti manipulaci bránit?
Strategie manipulátorů mohou být někdy tak sofistikované, že by člověk mohl uvěřit, že tady snad pomůže už jen nějaké kouzlo. Takové to pottrovské „Protego!“ Nic není dál od pravdy! Obrana proti manipulaci sice není snadná, neboť často pociťuje v přímém kontaktu s manipulátorem strach a je zpravidla obtížné prosazovat své názory, ale skládá se z jednoduchých a snadno osvojitelných kroků.
1. ZACHOVEJME KLID, hluboký nádech a výdech, lehký úsměv. Jednejme zdvořile, mluvme klidně, nízko položeným hlasem a nedávejme najevo svůj vztek nebo jiné pocity.
2. POUŽIJME HUMOR! Pokud to situace dovolí, obraťte téma hovoru v žert a zasmějte se klidně i sami sobě.
3. ZAMLŽUJME! Protože může být ohrožující hovořit o sobě, můžeme používat neurčité, obecné pojmy, abychom útok manipulátora odvrátili („člověk“ místo „já“ - Člověk je někdy roztržitý a taková věc se stane snadno.)
4. UZNEJME VLASTNÍ CHYBU BEZ OSPRAVEDLŇOVÁNÍ - můžeme uznat omyl, ale není vhodné se dlouze ospravedlňovat a omlouvat. Můžeme říci například: „To je váš názor“, „To je možné, to se může stát každému.“
5. BUĎME DETEKTIVEM A ZKOUMEJME! Zde máme na mysli KONKRÉTNÍ DOTAZOVÁNÍ. Pokud jsme kritizováni na obecné úrovni, můžeme se doptat na konkrétní chybu a tím proměnit osobní kritiku ve věcnou zpětnou vazbu a rozhovor tak proměnit v konstruktivní.
A: „Ty nikdy nic neuděláš pořádně!“
B (klidným hlasem, se zájmem): „Co konkrétně máš teď na mysli?“
A: „Žes mi odevzdala jen polovinu dokumentů, o které jsem tě prosila.“
B: „Aha, díky za upozornění. Jakmile dodělám tuto tabulku, pošlu ti i zbytek těch dokumentů.“
6. BUĎME ASERTIVNÍ! Nejde o ostré lokty, bezohlednost, ani egoismus, ale naopak o zdravé sebeprosazování, kdy vyjadřujeme své potřeby a názory, aniž tím narušujeme hranice a práva druhých. Prvním krokem je racionální pochopení asertivních práv a dovedností a tím druhým postupná aplikace v konkrétních situacích, dokud nedojde k zautomatizování těchto dovedností. A na co vše máme právo? Nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování, změnit svůj názor, říci: „já nevím,“ dělat chyby a být za ně zodpovědní, dělat nelogická rozhodnutí, říci „Nerozumím“ nebo „Je mi to jedno.“
O mně:
Petra Mařádková
Jsem psycholožka, koučka a mentorka ve vzdělávání. Intenzivně spolupracuji se školami v našem regionu a i prostřednictvím nových projektů na Ostravské univerzitě se podílím na postupných změnách ve školství. Pracuji s pedagogy na zvyšování kvality výuky především s důrazem na kultivaci komunikace a hodnotících nástrojů. Ráda také vedu rozhovory se svými malými i velkými klienty v rámci poradenství a koučování. Ze všeho nejvíce mám ale ráda čas s blízkými, výlety, focení, čtení, povídání a dlouhé procházky do hor.